Očkování psů

Také si od chovatele odnášíte své vysněné štěňátko a zároveň s malým uzlíčkem kromě výbavičky dostáváte do ruky i jeho očkovací průkaz, ve kterém je už v jeho sotva osmi týdnech i první záznam o prodělaném očkování? Nic překvapivého. Skutečný chovatel začíná s ochranou proti nakažlivým nemocem včas. Není to sice hned po narození, protože štěně je v prvních týdnech dostatečně chráněno protilátkami zděděnými po matce a získanými z mleziva a udává se, že tato bariera proti nakažlivým nemocem vydrží šest až deset týdnů. Ale v okamžiku, kdy úroveň protilátek poklesne, tj. tedy nejdříve v 6 týdnech, už má smysl postarat se o ochranu štěněte vakcinací. To platí obzvlášť pro štěňata městská, která se zákonitě více budou setkávat s dalšími psy a zejména pak v situaci, kdy se v okolí vyskytne nějaká nakažlivá choroba.

V ČR je povinná vakcinace proti vzteklině. První očkování probíhá do 6 měsíců věku a přeočkování vždy v intervalu 1-3 roky, podle typu použité vakcíny.

VZTEKLINA:

• Nákaza se přenáší slinami infikovaného zvířete po pokousání nebo poškrábání, přenáší se na všechny savce, tzn. i na člověka. Úmrtnost je 100% a týká se to také člověka.
  
• Projevy nemoci: neklid, vytí, zalézání do kouta, pes vrčí a nepoznává svého majitele, nadměrně sliní, požírá nestravitelné předměty, rozšířené zornice, po cca 2 dnech nastupuje teplota a zvíře začíná napadat každého ve svém dosahu.

Vakcinaci proti celé řadě dalších chorob zákon přímo neukládá, ale je u nás natolik vžitá, že se očkuje téměř automaticky a využívají se tzv. kombinované vakcíny. V ČR je to očkování proti psince, parvoviróze, infekčnímu zánětu jater (hepatitidě), infekčnímu zánětu dolních cest dýchacích (parainfluenze) a leptospiróze.

PSINKA - D:

• Onemocní nejčastěji štěňata ve stáří 3-6 měsíců nebo psi starší 8 let po setkání s nemocným psem nebo bacilonosičem, který prodělal lehkou bezpříznakovou formu onemocnění. Na člověka psinka přenosná není. Úmrtnost je 30-90%.
• Projevy nemoci: Lehčí průběh nemoci mají většinou starší psi a sice teplotu, kašel, výtok z očí a vyrážku na břiše, u štěňat má průběh onemocnění bouřlivější charakter: teplota, kaše. zánět spojivek, zvracení, častý je krvavý průjem. Po týdnu se mohou objevit i nervové příznaky: slinění, křeče, slepota.
• Očkovat lze již ve věku 6 týdnů.

PARVOVIRÓZA - P:

• Onemocnění typické pro štěňata, zdrojem je trus infikovaný poměrně rezistentním virem, který dokáže přežívat v přírodě dlouhé měsíce. Nákazu lze zanést do chovu na obuvi nebo o na šatech. Na člověka přenosná není a prognóza nemoci je závislá na jejím průběhu. U těžkých případů dochází 2.-3. den k úmrtí. Pokud štěně přežije 5 dní, většinou se uzdraví.
• Projevy nemoci: úporné zvracení, průjem, který obsahuje často natrávenou krev, bolesti břicha, v těžkých případech může dojít až k celkové sepsi a zauzlení střev, ojediněle i k onemocnění srdce s trvalými následky.
• Očkovat lze již ve věku 6 týdnů.

INFEKČNÍ ZÁNĚT JATER - H:

• Onemocní většinou psi ve stáří 1-2 roky po kontaktu s nemocným psem nebo bacilonosičem. Virus je velmi odolný a ve venkovním prostředí přežívá i několik měsíců, lze ho přenést i na obuvi nebo šatech. Onemocnění není přenosné na lidi. Umírá až 40%nemocných jedinců.
• Projevy nemoci: horečka, zvracení, průjem, krvácení do sliznic, bolesti břicha, zánět spojivek až vřed rohovky, zákal čočky, křeče i bezvědomí. U velmi prudkého průběhu onemocnění se můžeme setkat i s náhlým úmrtím, které vypadá jako otrava.
• Očkuje se ve stáří 8 a 12 týdnů.

INFEKČNÍ ZÁNĚT DOLNÍCH CEST DÝCHACÍCH - Pi:

• Onemocnět může pes v jakémkoli věku, vždy po kontaktu s nakaženým jedincem a nebezpečné je hlavně pro štěňata do 6 měsíců stáří. Na člověka není přenosné a většinou i samo do 10 dnů odezní.
• Projevy nemoci: Pes trpí záchvaty suchého kašle, které vyvolávají dojem, že má "něco" v krku. Vodnatý, později až hnisavý výtok z očí a nosu. U neočkovaných štěňat do půl roku věku, u psů s oslabenou imunitou a u zvířat s chronickými nemocemi dýchacích cest může přejít až do těžkého zápalu plic.
• Očkování ve stáří 8 a 12 týdnů.

LEPTOSPIRÓZA - L:

• Onemocní jedinci se sníženou imunitou v jakémkoli věku a nemoc je přenosná i na člověka. Nemoc je šířená především močí hlodavců, kteří jsou trvalým zdrojem nákazy. Onemocní tak psi, kteří mají přístup k rybníkům, tůním či pomalu tekoucím potokům. Úmrtnost je 30-90%, často dochází i k trvalému poškození ledvin.
• Projevy nemoci: náhlá apatie, nechutenství, zvracení, průjem s krví, příznaky selhání ledvin a jater, zápach z tlamy, vředy v tlamě, krvácení do sliznic, žloutenka, bolest v břiše, třes svalů a neochota k chůzi.
• Očkování ve stáří 8 a 12 týdnů.

Kromě těchto běžně očkovaných chorob lze psa naočkovat i proti nemocem, které jsou specifické pro určitou činnost nebo prostředí. Psi z ohrožených oblastí, kde se vyskytuje častěji tetanus a dále psi, kteří se pohybují často v blízkosti koní, skotu, ovcí či koz (pastevečtí psi), kde hrozí kontaminace ran jejich trusem nebo požírání trusu, by se měli očkovat proti tetanu. Psům pracujícím ve vodě a loveckým psům by nemělo chybět očkování proti leptispiróze. V některých zemích se  psi očkují i proti chorobám přenášeným klíšťaty jako je encefalitida nebo borelioza, očkovat lze i proti kožním plísním a zcela speciálním druhem očkování, které nechrání samotné očkované zvíře, ale slouží k ochraně ještě nenarozených a následně novorozených štěňat očkované feny, je očkování proti herpesviróze psů.